Poradna I. – Příběh Milivojův
Poradna I.
Příběh Milivojův
Praha 17.08.2025 Tělocvična ZŠ Zárubova 977.
Milivoj Pěnička měřil 172 cm a vážil okolo 52 kg , nemít na každém oku 7 dioptrií mohl by být úspěšnou modelkou , pokud by ovšem nebyl mužem, což byl .
Byl profesí básník a byl na to hrdý , i když taková modelka mnohem více vydělá a i cestuje, říkával si občas. Modelem být nechtěl , je to divné a špatně placené , modelka to by bylo jiné , jenže já se musel narodit s pytlíkem, stěžovával si sám sobě po ránu před zrcadlem ve své sídlištní garsonce na předměstí Václava Klause. V této chvíli ovšem nebyl doma , ale stál ve špinavé dávno nepoužívané tělocvičně ve slumu dříve zvaném Lhotka a z nařízení soudu se zde měl účastnit sexuální terapie , ve skupině , s jinými lidmi , pardon ůchyly jak řekla soudkyně . Uprostřed tělocvičny stály ve volném kruhu školní židličky a uprostřed kruhu otřískaný řečnický pultík s notně vybledlou rudou hvězdou. Milivoj se nesměle ohlížel po spoluobčanech sedících na ostatních židličkách a čím déle tak činil , tím více sám sebe znervózňoval.
Přeci nepatřím mezi tyhle typy… Jsem divnej ,ale ne až zase takhle…
Náhle se ze středu kruhu , spoza pultíku ozval pištivý hlásek : Milí přátelé , vítám vás na jubilejní 13 schůzce anonymních ůchylákú . Nyní se jeden po druhém představíme , máme totiž nového člena , prosím , pojďte sem a představte se pane Milivoji. Milivoj poplašeně pohlédl k pultíku. Za pultíkem stál malý mužíček s obrovskými okuláry , dokonce většími ,než měl Milivoj a s širokým úsměvem mu mával ,aby šel k pultu. Ježíšmarjá vždyť právě řekl že je to anonymní , ANONYMNÍ, ječela rudá kontrolka v Milivojově mozku , zatímco se shrbeně ploužil k pultíku. Notááák mladíče řekněte nám něco o sobě , jaké sbíráte motýlky ? Pokřikoval drobný stařeček napravo . Pane profesore , říkám vám to po sté , jste tu omylem , klub sběratelů cizokrajných motýlů je v bývalé řiditelně. Snažil se křiklouna uklidnit mužík za pultíkem. A já vám zase po sté říkám , že je to tam policejně uzavřeno pane doktore , pištěl pofesor . Oni to neotevřou ,dokud nezjistí , jak mohl pan Povrtlo stát nahý na hlavě na stole , hrát při tom na akordeon , jíst u toho štrůdl a ještě sexuálně obtěžovat baletky o dvě místnosti dál jak říká stěžující si vedoucí baletního kroužku Šlapetková! Dobře , buďte tedy pro dnes s námi , ale buďte prosím potichu , naši členové mají vážné problémy , uznal svou porážku mužík spoza pultíku.
A nyní vážení , prosím přivítejte pana Milivoje Pěničku , básníka a soudně uznaného ůchyla. Pane Milivoji , já jsem doktor Kladívko Luboslav a jsem velmi rád , že jste mezi námi , švitořil mužíček usilovně tlačíc napůl omdlelého Milivoje k pultíku . Tak a teď nám řekněte něco o sobě , o svém problému mladý muži.
Milivoj se opřel oběma rukama o pultík aby neupadl , zhluboka se nadechl a vyhrkl kadencí protiletadlového kulometu : Ahojte vespolek , Jmenuji se Milivoj Pěnička , jsem Básník , nemám problém a jsem úplně normální. Nebój to bude dobrý a To sme tvrdili všicí se náhle sypalo doslova ze všech stran. Ne ne ne vy mi nerozumíte , já nic neudělal. Jó to jsem taky tvrdila u soudu , než mi udělali rozbor stolice řvala z plných plic přibližně čtvrt tunová žena s holou hlavou navlečená do bílého latexového korzetu. Paní Zahradníčková prosím nechte hovořit našeho nového člena.
Už zase slečna , Poměnka , stvoření připomínající reklamu na pneumatiky Michelin mrklo pravým očkem na Milivoje . Milivoj pípl : Vodu prosím. Panebože střelte to někdo panzrfaustem než nám to tu naklade vajíčka !!! Ječel vytáhlý hubeňour v bílém plášti nalevo od Poměnky Zahradníčkové. Zmlkni Knihomrde! Vycenila na křiklouna došpičky opilované zuby latexová droběna. Milivoj mezitím dopil kýmsi podanou minerální vodu bez bublinek , bez chuti a bez minerálů .
No tak já se teda ještě jednou jmenuji Milivoj Pěnička , jsem básník a soud mne odsoudil ale nejsem žádný úchyl! Opět vyhrkl Milivoj , dost nahlas aby všichni ztichli. Mám problém ano , ale nejsem úchyl ! Tak řekni cos proved , ať řekne co provéééd ječela přibližně osmáctilená slečna oblečená do 9 čtverečních centimetrů hedvábných kapesníčků a jezdeckého bičíku. Slečno Kornélie neječte nám tu prosím , chceme slyšet toho nováčka , klidným hlasem pravila steroidová hora svalů v kožené kukle se zipy místo očí ,které seděla slečna Kornélie na klíně . Mlč hovado nedovolila sem ti nic říkovat ! Ano prosím , promiňte slečno Kornélie zplihlo to zakulené pohoří. No tak jo asi nejsem normální , ale nejsem úchyl !! Nyní už řval mocným hlasem / alespoň on si to myslel / Milivoj. Repity repity rep MC Erekce fíčurink Dj skúlčér repity repity rep ! Set mí frý vojel sem celej dům ! Repity repity rep , géngsta vej rešpéékt!! Blekotal uhrovitý mladík poskakující na židli v bačkůrkách se zajíčky , zelených plaveckých trenýrkách a kšiltovce s nápisem Sextíčr , zuřivě při tom kroutíc břichem na kterém měl švabachem vytetováno EREKCE. Jo jo mladej , jenže makáš v domově důchodců a to je trochu hamba ne ? Snažil se mladíka umlčet policista v černé uniformě ochranného dozoru sedící vedle něj. Mladík policistu ignoroval , dokud se neozvalo zabzučení , zasmrděla spálená kůže ,což způsobilo , že MC Erekce se najednou pod židličkou pokoušel odstranit dvojici měděných drátků ze svých hýždí třepouce se jako narkoman postižený padoucnicí uprostřed zemětřesení v jihozápadní Albánii. Klidně mluv mladej , takhle je to tu vždycky , pokračoval stoicky policista točíc kličkou bestiálně vypadajícího tazeru.
No tak dobře , já to tedy povím od začátku , pravil tiše Milivoj , což způsobilo okamžité utišení publika očekávajícího senzaci či skandál , ideálně oboje najednou .
Už od školy jsem měl tenhle stený problém, já vím , je na to zákon z Bruselu ,ale já z toho předmětu již ve druhé třídě základní školy 5x propadl. První přítelkyně mne kvůli tomu opustila , druhá krutě zbila , i když mám průkaz dominanta vydaný národním výborem v Horní Bělé prosím !!! Zdůrazňuji , že mám řádný úředně vydaný průkaz dominanta a ta potvora mne seřezala nohou od stolu jen proto ,že jsem to odmítl!!! Moje teď již bývalá , celkem třetí přítelkyně jenom ječela , ale potom zavolala policii a já skončil před soudem s obviněním . Ale CO CO CO !!! Křičelo jednohlasně co to bylo za obvinění? Nó přišili mi teda zanedbání povinného shibari nó … Já říkám , nejsem úchyl , jsem možná divnej ,ale nejsem úchyl. Domluvil zpocený a notně pobledný Milivoj. Pane Milivoji , první krok k zahájení léčby vaší úchylky je ,že si musíte připustit , že máte problém , opakute po mě : jsem vanilka a prosím přítomné o trpělivost a pomoc s mou léčbou… Milivoj omdlel jako špalek.
Publication author
About The Author
