Jak se mi žije v zemi Lechitů
Poslední dobou bývám nějak podezřele často tázán, jak se v tom Polsku vlastně žije? Rozhodl jsem se tedy po dlouhé době psaní si sám pro sebe do šuplete napsat něco i pro ostatní. Zde jsou odpovědi na nejčastější otázky, které dostávám:
1: Jaké tam mají holky? Toť otázka osobního vkusu – Kdo rád štíhlé bude tu šťastnější než v Čechách, já odpovím starým Polským příslovím, které se dnes prakticky zapomnělo – Facet nie pies, na kosci nie leci/ Kluk není pes, na kosti neletí/.Ovšem nosánky mají pěkné, jen mají úchylný zvyk se po svatbě stříhat na krátko.
2: Jaké je tam jídlo? Mají obecně rádi slabé a nevýrazné chutě, pro člověka přivyklého Slovenské kuchyni jako já je Polská kuchyně v kategorii pokusů o otravu obědem hned za Francouzkou a před Islandem. Od doby kdy měl Jan Sobieski za ženu Francouzskou princeznu tu vaří hodně Francouzských jídel. Celkové je to Francie křížená s Ruskem, chutnají mi kupodivu ta nejstarší opravdu Staropolská jídla, jako například houbové Pierogi / neplést s pirohy / Samostatnou kapitolou jsou sladkosti. Poláci milují sladkosti a doslova žerou jich neskutečné množství, přesto jsou hubení, coš nechápu. Cukrárny jsou tu téměř všude, dokonce i u hřbitovů. Mají například speciální zákusky, co nosí na hrob na dušičky, nebo den koblih, přičemž Polská Paczka je dvakrát vetší než koblížek, strašně přeslazená jelikož krom marmelády uvnitř má na vrchu ještě sladkou polevu s kousky něčeho co hážu na zem, anžto to vypadá jako umělá hmota. Málokdo ví, že americký cheesecake je dílo Polských imigrantů a správně se jmenuje sérnik , snad každá rodina tu má vlastní recept na sérnik a kdo ochutná bude do smrti splachovat cheesecake do záchodu. Další samostatná kapitola je čokoláda, běžné levně koupíte 85 procent kakaa i více, chutná mi lépe než například Holandská. Kupodivu neznají instantní Granko ani knedlíky, knedlíky jsem musel googlit a ukazovat na fotkách,a ani tak kolegové nevěděli co to je.
3: Opravdu jsou tak monogamní a staromódní? Ano jsou , Poláci se žení brzy,
často kolem 17-18 let věku. Mají cca 15 procent rozvodů a pláčou , že je to strašně moc. Nejčastejší důvod k rozvodu je dle místních novin skutečnost, že si manžel stežuje , že jeho žena vypadá jako muž. / Viz Beata Szydlo ,to je dost typický výzor vdané Polské ženy/ . Poláci jsou obecně velmi rodinně založení , rodina spolu tráví velmi mnoho času a nemohou pochopit, jak je možné, že Češi a Slováci nemají takovou potřebu se družit , příbuzné často otevreně nesnášíme. Tohle Poláky vysloveně šokuje , podle nich nemáme rodiny vůbec. Poláci málo podvádí partnerky , pokud ano , rozejdou se či rozvedou a teprve potom jakoby přestoupí do jiného vztahu. Rozvod je tu vnímán jako nemorální věc , navíc i osobní selhání, stává se , že tu člověka kvůli rozvodu i vyhodí z práce…
4: Co Polsko a BDSM ? Především se o BDSM nemluví, pokud by se to o vás rozkřiklo, jste společensky odepsaná osoba pravděpodobně i bez práce. V téhle zemi pravidelně potkávám cestou z práce skupinu lidí kázájících že bude konec světa, protože se netrestá homosexualita a každý homosexuál je i pedofil takže jejich existence je proti bohu a škodí dětem. Tohle je tu normální, šíří to každý kostel / právě jich z okna kanceláře vidím 6/ a co jsem původně nečekal, není nejmocnější Polská politická síla, ani Pis ani Sociální demokraté ale Agrární strana, ta zůstává v pozadí ,ale určuje kdo bude vládnout po volbách, jelikož v Polsku je katolický zemědělec drtivé převažující druh občana. Takže se neříká BDSM ale Klimat, což muže být počasí, nálada nebo i atmosféra. Komunita neexistuje, zejména pro to, že kdokoli by ji mohl nějak organizovat rychle emigruje do Anglie, Rakouska či Německa. Čistě BDSM klub není v celém Polsku ani jeden, jen některé disko kluby pořádají pravidelné Shibari akce, vůbec veškerá aktivita v oblasti BDSM tu funguje krátce, nejstarší domianti, které tu potkávám, jsou aktivní cca 8 let. Krom Shibari , které je jedinou náplní všech setkání, kteří se tu konají nic jiného neuvidíte. Jelikož Shibari úspěšně ignoruji již 21 let, občas mne kamarádi přemluví, abych šel posedět na některý Shibari chillout, což je akce pořádaná ve Warszavě každý měsíc a jediná pravidelná BDSM akce. Maličká skupinka non Shibari lidí ji používá místo klubových setkání a seznamky. / Poznámka pro Rudru – kontroloval jsem to, všechny vázané slečny mely ponožky /. Místní BDSM je velice soukromé, monogamní spíše emoční než okázale fetišistické, musím uznat, že mi to vyhovuje. Jen mne nedávno šokovalo, když hned dvě místní karate dojo začaly veřejně propagovat lekce Shibari a na plakátech jednoho bylo, že se zúčastní slavný český rigger Soptík . Kupodivu z toho nebyl velký skandál, pravděpodobně pro to, že nikdo mimo těch pár zasvěcených neví co to Shibari je. Subinek je tu víc než dominantů, ale zadaných napevno , často i po dvou ci třech na jednoho. VDD jsou tu stejně častí jako kdekoli jinde , inzeráty typu konkurs na čubku se po internetu jen hemží. Jediné smysluplné BDSM stránky v Polsku nedávno ukončily činnost, zbývají jen komerční a zcela neužitečný FetLife / pokud nejste někde v USA / . Obecně je tu veliké procento žen přirozeně submisivních , které navíc dokazují muži lásku vařením a sexem na všechny způsoby , aniž by měly sebemenší tušení o existenci BDSM. Začínám si myslet, že Poláci tu komunitu nemají , protože ji zkrátka nepotřebují. Na druhou stranu se tu klade ve vztazích tradiční důraz na muže jako živitele rodiny , takže kdo nevydělává zůstane panicem. Jako za císaře pána. Jelikož už neučím a pracuji v 6 jazycích vydělám si cca 3x tolik co dostává polský kolega za stejnou práci, takže v tomhle ohledu nemám problém. Jen místní musí bohužel každou zlatku dvakrát obrátit než ji utratí .
Důchodci pokud kupují salám tak neudávají hmotnost ,ale počet koleček salámu . To myslím hovorí za vše.
5: Takže jak se mi to v tom Polsku vlastně žije? Jednoduše super, vydělávám jako nikdy , v práci si mohu hodně dovolit , jelikož mou práci v celém Polsku mohou dělat 4 lidé a z toho 3 jsou v Krakově. Mám několik dobrých přátel a sem tam se i subinka přihlásí sama od sebe . Jenže to všechno pro to,že jsem cizinec a k tomu unikátně namíchaný. Být Polák asi bych prchl už tak ve 3 letech věku. Jenže neprchnu , jsem totiž úchyl ,paličák ,sadista a umím se rvát se světem, notoricky slušní Poláci jsou i pro průměrného Prahou odkojeného člověka téměř bezbranná kořist. Jsou to lidé mající potřebu se neustále nějak družit a scházet což nechápu . Nechodí do hospody , ty tu témeř nejsou ,ale jeden k druhému na návštěvu , zejména v pátek vecer celý panelák zpívá ,tancuje a ráno hlasitě zvrací . Jsou zpočátku velmi uzavření ,ale jakmile se k nim dostanete a přijmou vás za svého , přestanou se vás snažit amatérsky ošidit o téměř cokoliv ,nebo vám prodat starý okap a najednou se človeka někdo snaží oženit ,jiný nakrmit … Bylo nás tu z Prahy celkem 7 , po třech letech jsem tu sám ,ale já už nikam nejdu , já se tady našel . Se svou povahou , která je i pro mé vlastní Slovenské krajany příliš staromódní a pro Čechy příliš východní jsem tu totiž nádherně zapadl. I to moje vaření pomohlo, nic vás totiž s Polákem neskamarádí tolik, jako když mu ukážete že pizza se nedělá s kečupem a existuje i neco jako burtguláš 😀 Přeci jen to má jeden veliký kaz , já totiž po několika pokusech s místními ženami zjistil , že je nechci a chci si dovézt normální holku s boky jako skříň co umí porodit hromadu dětí a ví jak vypadá knedlík , jen zatím vůbec nevím, jak to kruci udělám ,aby za mnou emigrovala?
Publication author
About The Author
